Boloňský proces

Vytváření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání

U příležitosti 700 let pařížské Sorbonny podepsali ministři Francie, Německa, Itálie a Spojeného království zodpovědní za vysoké školství v květnu 1998 v Paříži Společnou deklaraci o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství, tzv. Sorbonnskou deklaraci. Ministři školství čtyř významných evropských zemí - jejichž vysokoškolské systémy se výrazně lišily, se dokázali shodnout na zcela konkrétních zásadách a cílech, které během následujících 10 let výrazně změnily nejenom jejich vysokoškolské systémy, ale nastartovaly jedinečnou spolupráci a reformy vysokoškolských systémů ve všech evropských zemích, největší od 70. let minulého století.

BP Claimlogo 4c copymini

Již v červnu 1999, byla podepsána 31 ministry ze 29 evropských zemí Boloňská deklarace, která zahájila tzv. Boloňský proces. Ministři a později i vysoké školy a studenti se přihlásili k vytvoření otevřeného prostoru vysokého školství v Evropě, který měl navázat a dále rozvinout předchozí spolupráci evropských zemí, která se v té době rozvíjela zejména v rámci vzdělávacích programů Evropské unie. Cílem bylo přispět ke zlepšení volného pohybu studentů a akademických pracovníků v Evropě. Již v Sorbonně se ministři Francie, Itálie, Německa a Velké Británie přihlásili k odvážné vizi - umožnit každému vysokoškolskému studentovi strávit alespoň jeden semestr studia na některé zahraniční vysoké škole, s tím, že domácí instituce mu jej uzná jako součást jeho studijního programu. Sorbonnská i Boloňská deklarace byly dále reakcí na masifikaci vysokoškolského vzdělávání, na upadající zájem studentů ze zámoří, zejména z Asie, studovat na evropském kontinentu, na to, aby evropské vysoké školství nezačalo zaostávat za rychle se rozvíjejícími vysokoškolskými systémy rozvojových zemí (např. Číny a Indie), ale i odpovědí na měnící se strukturu evropské ekonomiky směrem k ekonomice znalostí. Cílem bylo vytvořit do roku 2010 atraktivní a mezinárodně konkurenceschopný Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (European Higher Education Area – EHEA) složený ze systémů národních, jejichž vysoké školy naplňují různá poslání podle potřeb společnosti, jejich studenti i pracovníci mohou těžit z možností volného pohybu a získané vzdělání a kvalifikace jsou spravedlivě uznávány v celé EHEA. Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání je zároveň přitažlivý i pro studenty a vědce z mimoevropských zemí.

Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání byl slavnostně vyhlášen ve dnech 11.-12. března 2010 na konferenci ministrů v Budapešti a ve Vídni. Společnou deklaraci přijalo již 47 zemí. Nezávislí experti i jednotlivé instituce a zájmové skupiny se shodli, že bylo dosaženo významného pokroku, a zdůraznili obrovskou změnu, která se udála s vysokým školstvím zejména na kontinentální Evropě. Z téměř exkluzivně národních systémů vysokoškolského vzdělávání, které se lišily strukturou studia a jejichž studijní programy bylo obtížné porovnávat, se vytvořila platforma zemí, které spolupracují, diskutují a společně koordinují rozvoj svého vysokoškolského systému a a tím spojené reformy. To, že přes všechny nedostatky a chyby bylo dosaženo nesporného pokroku, ústy svého ministra či vedoucího delegace vyjádřila i převážná většina zúčastněných zemí. Zemím Boloňského procesu se podařilo vytvořit sytém národních systémů s poměrně harmonizovanou architekturou studia řešenou ve třech stupních – bakalářském, magisterském a doktorském. Vytvořily si společné standardy a metodické postupy pro zabezpečování kvality, stejně jako zastřešující rámec kvalifikací. V současné době se Boloňský proces dostal do fáze, kdy je třeba začít uvážlivě hodnotit, co se podařilo, přemýšlet, jak vylepšit to, co se plně nepovedlo, dotáhnout ty části reformy, které dosud nebyly v centru pozornosti a nejsou zatím implementovány.